Vaří jako o život, píše o tom knihy a měl by ztrestat "píáristy", kteří mu kdysi poradili image hrubiána. Protože je to citlivý a šarmantní chlap.
Jeden z nejlepších kuchařů na světě, Brit Gordon Ramsay, přijel do Prahy pokřtít svoji restauraci Maze v hotelu Hilton Prague Old Town a dohlédnout na chod slavnostní večeře.
V hotelovém sále na něj čekalo hejno českých i zahraničních novinářů, kameramani a fotografové si nervózně ladili nástroje. Ve vedlejší místnosti se o něj zatím do poslední minuty přetahovali ti, kteří si v jeho nabitém programu dokázali urvat čas na interview.
Pak vrazil dovnitř pružným krokem někdejšího člena fotbalového týmu Glasgow Rangers, usadil se za stůl a fotografové před ním vletěli do pokleku. Blesky se rozsršely. Filmová diva by sotva mohla mít efektnější nástup než tenhle kuchař.
Gordon Ramsay ovšem není jen tak nějaký kuchař. Předchází ho pověst zarputilce a génia, který se dokázal vypracovat z malých poměrů a pro jednu ze svých restaurací vybojovat hned tři michelinské hvězdičky najednou. Přičemž čtyři nemůže dostat ani pánbu, protože se nedávají.
Ramsayovy knihy vycházejí ve vysokých nákladech, jeho televizní show, hlavně Hell's Kitchen a Kitchen Nightmares, fascinují diváky v Evropě i v Americe a jeho provokativní výroky vyvolávají zuřivé diskuse. Třeba když v Daily Telegraphu vyjde článek s titulkem Gordon Ramsay chce, abyste jedli koňské maso, a on sám to komentuje lakonicky: "Ano, jedl jsem koně." Nebo když do novin prohlásí, že mladé Angličanky nedokáží uvařit jediné jídlo, ani kdyby jim šlo o život. "Dovedou leda tak namíchat koktejl!" nechal se slyšet. Pak se divte, že si světem nese nálepku machisty!
Je to soutěživý člověk, a tak jistě ví, že musí pokořit ještě jednu metu: slávu dnes dělá televize, a tak jeho věhlas ve střední Evropě zatím zastiňuje anglický kuchtící mladík jménem Jamie Oliver. Žádný div, že když na tiskové konferenci padlo Oliverovo jméno, Gordon Ramsay zašaškoval: "Kdože? Neznám. Jo, ten tlusťoch? Nesnáším tlustý kuchaře."
Fotbalista kuchařem
Když tenhle enfant terrible světové gastronomie zhruba před rokem vydal autobiografii Humble Pie, lidé ji četli jako napínavý román a nečekaně upřímnou zpověď zároveň. Znali image a objevili člověka.
Gordon Ramsay se narodil ve Skotsku, ale rodina se brzy přestěhovala do Stratfordu nad Avonou. Táta se rád napil, mlátil jeho, bratra i sestry a maminku terorizoval. Gordon našel únik ve fotbale. Už jako kluk hrál napřed za Oxford United a od patnácti za šampiony skotské ligy Glasgow Rangers. V osmnácti, po zranění, toho ale nechal a vrátil se ke studiu hotelového managementu.
Začínal ve známé londýnské francouzské restauraci Le Gavroche vedle "otce kulinářství" Alberta Rouxe. Šel rychle nahoru, ale jednoho dne to neváhal zabalit, přesídlil do Francie a začal znovu od píky. Tři roky se učil od mužů tak velkých jmen jako je Guy Savoy a Jo¨el Robuchon.
V sedmadvaceti, skvěle vyučený ve francouzské kuchyni, se stal šéfkuchařem v nové restauraci Aubergine v Chelsea a jeho hvězdná éra začala. Do tří let měl dvě hvězdičky od Michelina a spoustu dalších poct. Když otevíral první podnik, který mu opravdu patřil, restaurant Gordon Ramsay v Chelsea, bylo mu jedenatřicet. O rok později otevřel v Londýně restauraci Pétrus. Michelin jí připnul hvězdu už za sedm měsíců.
V roce 2000 se stal Kuchařem roku, dvanáct měsíců nato byl restaurant Gordon Ramsay vyhlášen nejlepší "fine dining" restaurací ve Spojeném království a pak si to ještě čtyřikrát zopakoval.
Armani nešije, Ramsay nevaří
Když mu bylo osmatřicet, objevil svět jeho obrovský talent pro televizi. Lidé očarovaně zírali, jak před kamerami zachraňuje krachující restaurace, učí vařit celebrity, vymačkává z kuchařů kvalitu za každou cenu a pouští si pusu na špacír. A tak ho do Prahy - mimo jiné - předcházela pověst hrubiána. Do téhle role tu ale nesklouzl ani jednou.
Dnes má sedmnáct restaurací v Evropě, Americe, Japonsku a Dubaji a jedenáct michelinských hvězdiček. Hosté se k němu slétají nejen na dobré jídlo, kvalitní obsluhu a zajímavý interiér, ale také proto, že se momentálně sluší být u něj viděn. Pravidelně u něj večeří Madonna a Robert De Niro. Gordon Ramsay dobře ví, že udržet se na vrcholu bývá těžší než se na něj dostat. Deset let prý pracuje šestnáct hodin denně. A snaží se neztratit smysl pro humor.
Má štěstí, že má mimořádně pevné rodinné zázemí. Jeho žena Tana má pro jeho vášeň pochopení, sama je autorkou několika kuchařských knih. A na chod podniku Gordon Ramsay Holdings s třinácti sty zaměstnanci dohlíží jeho tchán.
Pražská restaurace Maze nepatří k nejlevnějším, jídla tu stojí od pěti do osmi set korun, ale stojí za to zkusit, jak to chodí u slavného Gordona Ramsayho. Ten občas slyší zklamané hlasy zákazníků, kteří si mysleli, že bude osobně stát u sporáku, procházet mezi stoly a ptát se, jak jsou spokojeni.
Na to má Gordon Ramsay odpověď: "Když se otevírala jedna z mých restaurací, přišla tam s autorkou bestsellerů Joan Collinsovou nějaká novinářka a ohrnovala nos, že co to má za cenu, když tam stejně osobně nevařím. Měla na sobě takový pruhovaný kostým, a tak jí povídám: Co je to za značku? Prý Armani. No vidíte, říkám jí. Myslíte, že ty vaše šaty šil pan Armani osobně?"
